Může se hned přejít, když se rozsvítí zelená?
Didi a Jun se krok za krokem klidně a bezpečně učí pravidla přechodu.
Pořádně si to nacvičíme, než potkáme opravdovou ulici.
Rozsvítila se zelená — a Jun vykročil
"Hej, zelená! Jdeme!"
Jun radostně vykročil.
Stála jsem vedle a chystala se přejít ulici, ale srdce mi trochu poskočilo.
Může se opravdu jen tak rozběhnout, když svítí zelená?
Na opravdové ulici není druhá šance, pokud uděláme chybu. Proto jsme se rozhodly pořádně nacvičit ve WAGZAK JUMPu.
Stiskla jsem tlačítko a uprostřed obrazovky se objevil bílý pruhovaný přechod. (To není opravdová ulice — je to cvičení, takže klid!)
Tu se zableskla bezpečnostní víla a lehce položila ruku na Junovo rameno. „June, při přecházení přechodu platí důležitá pravidla."
Červená — krok za žlutou čáru
Nejdřív, když svítí červená.
Jun pomalu sunul nohu ke vozovce.
Víla rychle řekla: „Když svítí červená, udělej krok zpátky a čekej za žlutou čárou."
Žlutá čára u okraje vozovky je místo, kde se říká „zastav se tady".
Jun couvl a víla se usmála. Postavila jsem se vedle něj.
Čekání je taky důležité pravidlo silničního provozu. Krok zpátky — klidně a tiše!
Zelená — ale může se jen tak jít?
Konečně se rozsvítila zelená.
„Zelená!" Jun chtěl znovu vyrazit.
Víla klidně zdvihla ruku. „Když se rozsvítí zelená — nejdřív zkontroluj na obě strany, jestli auta opravdu zastavila, a pak teprve jdi."
Otočili jsme hlavy doleva, pak doprava. Pomalu a pečlivě jsme vlastníma očima zkontrolovali, jestli všechna auta stojí.
Víla vysvětlila proč: „Pokud auta nezastavila, může dojít k nehodě."
Zelená neznamená jen „jdi" — znamená „zkontroluj, jestli je to bezpečné, a pak jdi". To je opravdu důležité!
Zvedni ruku — aby tě řidiči viděli!
Zkontrolovali jsme, že auta stojí — teď je čas přejít.
Víla natáhla ruku vysoko nahoru. „Při přecházení zvedni ruku."
Jsme menší než dospělí, takže nás řidiči nemusí dobře vidět.
Když zvedneme ruku, řidič pochopí: „Aha, přechází dítě!" a pořádně zabrzdí.
Jun natáhl ruku a šel pevnými kroky. Zvedat ruku není trapné — je to chytrý způsob, jak se chránit.
Zelená bliká — co je bezpečnější?
Teď začalo světlo blikat.
Víla klidně vysvětlila: „Když zelená bliká, jsou dvě různé situace."
Pokud jsi ještě nevstoupila na přechod — neběž, ale čekej za žlutou čárou na další zelenou.
Pokud jsi přecházení už začala — nezastavuj uprostřed, ale pokračuj ve stejném tempu až na druhý chodník. Zastavit uprostřed by bylo ještě nebezpečnější.
Jun přikývl. „Ať mám sebevětší spěch — budu opatrná a opatrná!" Čím větší spěch, tím klidnější tempo — to je nejrychlejší cesta!
Každý přechází po svém — a to je v pořádku
Teď víla řekla něco velmi milého.
„Každý přechází ulici trochu po svém. Důležité je, aby se každý dostal bezpečně na druhou stranu způsobem, který mu vyhovuje."
Kamarád, kterému se špatně vidí, naslouchá akustickému signálu, který zazní, když svítí zelená.
Akustický signál je skvělé dopravní zařízení, které zvukem říká „teď můžeš jít".
S pomocí vodícího psa nebo osoby vedle zdvihne ruku a pomalu přechází.
Kamarád, kterému se špatně slyší, sleduje o to pozorněji barvy semaforu a pohyb aut.
Kamarád na vozíku i dospělý s kočárkem také zkontrolují, jestli auta zastavila, a pomalu přejdou.
Víla řekla: „Každý se může bezpečně přes ulici dostat — každý po svém."
Ta slova mi uvízla v srdci. Až bude kamarád přecházet, budu tiše stát, aby akustický signál bylo dobře slyšet.
Úzké uličky a deštivé dny — jak se chodí?
Víla ukázala další místa. Nestačí dávat pozor jen na přechodu.
V úzkých uličkách se nesmí běžet. Za rohem může najednou vyjet auto. Před zatočením se zastav a rozhlédni se.
