Oranžová barva, která byla celá schovaná v zemi
Haj! Vsadíme se, kdo vytrhne větší!
„Haj! Vsadíme se, kdo vytrhne větší!“
S Bangu na zahradě: „Hup, hup!!“
Držíme jen za listy a taháme, ale půda pod nohama se hýbe. A pak – puf! – vyletí ven celá mrkev.
Z podzemní hlíny se vynoří dlouhý oranžový kus. Nahoře zelené listy, dole oranžové tělo. Hej, to je přece mrkev?!
Ta mrkev, kterou jsem každý den křupavě žvýkal jako přílohu, byla celá zasazená v zemi. Listy vyčnívaly nad zem, tělo bylo schované pod zemí.
Babička, která vedle mě také vybírala mrkev, uviděla mou zablácenou mrkev a s chichotáním řekla: „Páni, tuhle s tlustou nohou jsi ale dobře vybrala.“ Pochvala je fajn, ale… počkat, proč to vlastně bylo v zemi? Znamená to, že tenhle oranžový kmen je kořen?
Banggu si vytrhl mrkev, aniž by z ní setřásl hlínu, a s mlaskáním ji žvýkal: „Mrkev je prostě mrkev~“ Ach jo, neměl jsem se tě na to ptát.
Ale já to prostě musím vědět. Proč je oranžová, když roste v zemi, a proč ty listy vypadají tak, že se nedají jíst? V hlavě mi to šrotuje. Podívala jsem se na „Život s rostlinami“ na WAGZAK JUMP. Jé, to je ono!
▶ Video o objevování rostlin s Didi
Zmenším se na velikost mravence a vlezou do rostliny
„Dnes se zmenšíme na velikost mravence a vlezeme dovnitř zelené rostliny!“ Jakmile to náš kamarád, botanik Ppuri, vykřikl, měli jsme pocit, že se naše těla zmenšují. Tráva před našima očima najednou vypadala jako mrakodrap. Páni!
Purumi skákala a křičela: „Hele, my jsme se fakt zmenšili!“, a Saerom se točila dokola a říkala: „Tak takhle tedy listy vypadají~“.
Pak se Purum zeptala Popo: „Ale jak to, že rostliny nespadnou a stojí tak rovně?“ Hm, to mě taky zajímalo! Popo se jen usmála. „To zjistíš, až se tam podíváš.“
Rozhlédli jsme se a všude kolem byly trávy, které jsme už někde viděli. „Hej, to je psí tráva!“ ukázal Purum prstem. Saerom se radovala: „A je tu i pampeliška, tu vídám každý den na ulici!“
Byly to rostliny, kolem kterých jsme každý den chodili, ale když jsme je viděli zblízka, připadalo nám to jako úplně jiný svět.
Poppo řekl: „Podíváme se nejdřív na kořeny?“ a stiskl tlačítko, a kořeny vyrazily ze země!
„Hm, ty kořeny vypadají úplně jinak,“ zamračila se Saerom. Opravdu to tak bylo. Některé byly tlusté a baculaté, jiné tenké jako nitky a rozvětvené. Myslela jsem, že jsou všechny stejné, ale nebylo to tak.
To, co se skrývalo v hlíně, byly kořeny.
Vzala jsem kořen do ruky a zkusila s ním zatáhnout. Páni, ani se nehnul! Jak pevně se v zemi zakousl.
Aha, tak proto se rostliny neohýbají ani ve větru. To je odpověď na Purmeeinu otázku. To, jak se předtím na zahradě při tahání za listy zvedla celá hrudka hlíny, bylo taky kvůli tomuhle.
Když jsem se pozorně podívala na konec kořene, viděla jsem, jak nasává vodu z půdy. Jako brčko.
V tu chvíli se Popo nenápadně ozval. „Existují rostliny, které takto nasáté živiny ukládají do kořenů… Radish a mrkev jsou přesně takové.“
Jejda! Ta mrkev, kterou jsem před chvílí vytrhl!!
Tak proto byla celá zasazená v zemi. Ta mrkev byla kořen! V zemi si pečlivě shromažďovala živiny, proto byla tak sladká a křupavá.
Radish i sladké brambory jsou z téže rodiny. Hehe, já jsem každý den mlsala kořeny.
Stonek je výtah, kterým stoupá voda
Teď je řada na stonku. Saerom se zeptala: „Popo, je i ten dřevěný sloupek stonek? Ten má ale strašně tlustou kůru.“ „Ano, je. Stonek nejenže drží rostlinu, ale také ji chrání před chladem a hmyzem,“ odpověděl Popo.
Pak stonek rozřízl, aby nám to ukázal, a uvnitř byla tenká trubička podobná brčku.
„Aha!“ Pureum to poznala jako první. „Voda, kterou nasákly kořeny, stoupá nahoru touhle trubičkou!“ Přesně tak. Stonek byl výtah, kterým voda stoupala nahoru.
Listy jsou továrna na výrobu jídla ze slunečního světla
Další na řadě jsou listy. Popo řekl: „Listy jsou malé továrny, které vaří jídlo ze slunečního světla.“ Továrny? Tyto tenké listy?
Saerom se zeptala: „Ale tenhle list je zatím nehybný, ne?“ A Popo na to: „Tak mu tam dáme suroviny?“
Jakmile jsme tam přidali sluneční světlo, vodu a vzduch, list se rozzářil a začal vyrábět živiny. Úplně jako opravdová továrna!
Saerom zatleskala. „Tak proto rostliny rostou tak rychle na slunných místech!“
Poppo dodal: „Živiny, které se takhle vytvoří, putují do všech částí rostliny jinou cestou, která se jmenuje lýko.“ Hm? Takže cesta, kudy stoupá voda (xylem), a cesta, kudy putují živiny (lýko), jsou oddělené. Dvě cesty v jednom stonku.
V tu chvíli Saerom vykřikla: „Hele, z listů vytéká voda!“ A skutečně, uvnitř průhledného sáčku, kterým byly listy zakryté, se tvořily kapky vody.
Voda se přes velmi malé otvory (prý se jim říká průduchy) na listech vypařila. Říká se tomu transpirace. Rostliny se tedy potí stejně jako my!
Saerom žertovala: „Kéž bych taky mohla být na slunci a dělat fotosyntézu~“, tak jsme se všichni zasmáli. Haha.
Jak se z květu stane jablko
Na závěr jsme si prohlédli pestré květy. „Páni, to je krása~,“ obdivovala Saerom a Popo na to řekl: „Květy nejsou jen hezké. Plní opravdu důležitou úlohu – vytvářejí plody a semena.“
