Přijely jsme na statek, ale majitel nikde. Kkokko nervózně pobíhá a rozhlíží se kolem.
Didi a Banggu ho celý den hlídají a při tom se (ne bez hádek) učí, co vlastně šťastná slepice potřebuje.
Velký dvůr, bidýlko, koupel v písku… a nakonec si říkáme díky i zvířatům.
Majitel pryč, jen Kkokko tu zůstal
"Kikirikí~~!!"
Tak hlasitě od rána, že Banggu úlekem upadl na zadek.
"Jéje, to mě leklo! Kdo tak hrozně křičí?"
Uprostřed statku stála slepice a zírala na nás. Natáhla krk a znovu, kikirikí!
Pozdravila jsem ji jako první. „Ahoj, ty jsi tedy Kkokko ze statku?"
Banggu se rozhlížel. „A kde je ale majitel? Na statku přece musí být majitel, ne?"
Jenže ve velkém dvoře jsme byly jen my dvě a Kkokko. Volaly jsme: „Pane majiteli!" – žádná odpověď.
„Pane majiteli!" – ale jen ozvěna
Banggu přiložil ruce k ústům a zakřičel: „Pane majiteliiii! Kde jste?!"
Ozvala se jen jeho vlastní ozvěna. Banggu pokrčil rameny v rozpacích.
V tu chvíli se z obrazovky WAGZAK JUMP ozval tichý hlas Popa. „Majitel teď pečuje o ostatní zvířata, je strašně zaneprázdněný."
Banggu se zatvářil kysele. „No jo, a o Kkokko se teda postará kdo?"
Kkokko, jako by tomu rozuměl, přikroutil k mým nohám a koukal na mě zdola nahoru. V těch očích bylo vidět nervozitu.
Plácla jsem do kolen. „Banggu, dneska budeme my místo majitele hlídači Kkokka!"
„My? Ale nikdy jsme nechovala slepice?" Banggu otvíral oči dokořán, ale já už si vyhrnovala rukávy. Hihihi.
Proč Bangguův kurník nestačí?
Jako první přišel Banggu sebevědomě s něčím, co si sám vyrobil.
„Tadá, domeček pro Kkokka! Přesně na jednu slepici, útulný a pohodlný."
Jenže to bylo strašně malé. Kkokko se tam sotva vešel a nemohl ani roztáhnout křídla. Vypadal docela smutně.
„Banggu, tobě je příjemné, když se mačkáš v přecpaném výtahu?"
„…Není." Banggu si podrbal hlavu.
Stísněný domeček jsme tedy odložily a místo toho jsme Kkokku připravily velký dvůr s trávou. Slepice, která může volně pobíhat, se nazývá volně chovaná.
Kkokko zamával křídly! Přeběhl celý dvůr. Banggu zatleskal: „Ó, to se líbí!"
Spát na zemi? Ale ne, na bidýlku!
Slunce se sklonilo k obzoru. Nastal čas připravit Kkokku lůžko.
Banggu opět prohlásil, že ví nejlíp, a na zem položil měkký polštář. „Slepice taky potřebuje měkkou postel, aby se dobře vyspala!"
Jenže Kkokko polštáře ani nevšiml a přeskočil rovnou na tyč opřenou vedle. Uchopil ji prsty a usídlil se.
„Cože? Proč spí na tvrdé tyči?" Banggu nechápavě mhouřil oči.
Popo tiše vysvětlil: „Slepice rády spí na tyčích vysoko nad zemí. Říká se tomu bidýlko. Čím výš, tím víc se cítí v bezpečí."
Bangguův polštář Kkokko ani nepotřeboval. Pfff, Banggu se zase červenal.
Koupat se bez vody? V písku!
Ráno zamířil Kkokko kolébavě k pískovišti.
Banggu vyrazil rychle s kbelíkem vody. „Kkokko vykoupeme! Pěkně čistý~"
Jenže Kkokko o vodu nezajímal a rovnou se složil do písku. Pak křídly vrhal písek na všechny strany!
„Kkokko, tak budeš ještě špinavější!" Banggu dupal nohama.
Popo zase promluvil: „To je ale způsob, jak se slepice myje. Zabalí písek do peří, aby se očistila a podrápala tam, kde svědí. Říká se tomu prachová koupel."
Je to přesně naopak než u nás!
Banggu tiše postavil kbelík na zem. „…Zase jsem se spletl."
Smála jsem se. Je úžasné, jak různá zvířata mají různé způsoby mytí.
Bangguovy sušenky ne, Kkokko chce obilí
Přišel čas jídla. Banggu vytáhl z kapsy sušenku a mával jí. „Kkokko, chceš tohle? Je to moc dobré."
