Didi letí spolu s labutí zpěvavou Goni, který se vydává přezimovat někam, kde je tepleji.
Na mokřadech Eulsukdo, kde se řeka potkává s mořem, tiše sleduje, kdo tam bydlí a co lidé pro tyhle všechny kamarády dělají.
Nakonec se loučí se stvořeními bahnitých pobřeží — je to Didin pozorovací deník z cesty po boku tažných ptáků.
Než přijde ještě větší zima — vyrážíme!
Ve sněhu jeden velký pták zatřepal křídly — a já hned vedle něj vzlétla taky.
Pod nohama bělostně bělostný sníh. Taková zima, že kdyby člověk jenom foukl, vzduch by mu zmrzl ve vzduchu.
„Ahoj! Já jsem Goni. Nejstarší syn z labutí rodiny." Pták vedle mě vesele zdraví.
Loni se Goniův táta dostal do důchodu a Goni letos poprvé vede rodinu na zimní cestě — je novým vůdcem. Úplně poprvé jako vůdce hejna! Bylo vidět, jak mu pýchou ramena trošku narostla.
„Tady na tundře je moc velká zima, nedá se tu přezimovat. Letíme do teplého Eulsukdo. Aááh, než přituhne ještě víc — honem, jdeme!" Sotva to Goni zakřičel, údery křídel ještě zrychlily.
Dneska jsem se k téhle zimní výpravě potajmu přidala. Když poletím za Goni, uvidím ten ostrov, o kterém se říká, že leží úplně dole na konci řeky.
Cestou po nebi jsme potkali rodinu kachen divokých
Když jsem stoupla nad mraky, nebe bylo úplně plné ptáků.
Nejenom labutě zpěvavé. Ptáci, jejichž jméno ani neznám, letěli v řadách — všichni pilně mávali křídly stejným směrem.
„Podívej! Všichni letí přezimovat do Eulsukdo." Goni ukáže křídlem na bok.
Potom radostně zavolá: „Ahoj kachničko! Dlouho jsme se neviděli!"
Kachna letící vedle nás otočí hlavu. „Jo~ Goni, jak se ti vedlo? Tak ty jsi se stal vůdcem! Gratuluju!"
„Cha cha, díky. Ať máme i tuhle zimu pěknou." Goni se trochu stydlivě usměje, a už jen z toho pohledu se mi udělalo nějak hřejivo.
Dokonce i poprvé neznámá cesta je hned důvěrnější, když vedle vás letí kamarád. Mě samotnou taky pohltila dobrá nálada a letěla jsem ještě svižněji.
Kde se řeka potká s mořem, prý vznikne ostrov
Goniův mladší bráška se přitiskl těsně k bratrovi a zeptal se: „Brácho, co je to za místo, ten Eulsukdo, kam letíme?"
„Je to ostrov v ústí řeky Nakdong. Řeka pramení v provincii Kangwon-do, teče dlouhou dlouhou cestu dolů a tam dole se potkává s Jižním mořem."
I já jsem nastražila uši. Řeka, co se potká s mořem — jak takové místo vlastně vypadá?
„Když vodní proud teče dlouho, postupně se zpomaluje. Pak se hlína a písek, které s sebou nese, pomalu usazují na dně a vrství. Vrstva za vrstvou se z toho vystaví ostrov — a tomu se říká Eulsukdo." Goni ukazuje křídlem dolů.
Ostrov, který si řeka sama vystavila z hlíny!
Protože je to místo, kde se míchá sladká a slaná voda, žijí tam prý všelijaká stvoření, jaká nikde jinde nevidíš.
„Hele? Brácho, není to třeba ten ostrov?" ptá se mladší bráška rozdychtěným hlasem.
„Jo! Už jsme skoro tam. Tamhle je Eulsukdo." Než Goni domluví, pod nohama nám vyrazí zelený ostrov. Wow, opravdu uprostřed řeky, úplně sám!
Tiše jsem se zadívala, kdo žije v mokřadu
Když jsme dosedli na ostrov, Goni byl celý rozjařený. „Tažní ptáci tohle místo zbožňují, a má to svůj důvod. Mokřad je dobře chráněný, takže je tu opravdu spousta jídla!"
Spousta jídla? Tak jsem byla zvědavá, kdo tu vlastně bydlí, že jsem to už nemohla vydržet.
V aplikaci WAGZAK JUMP jsem se podívala na „Cestu na mokřady". Chtěla jsem vidět stvoření z bahnitých plání a vodních krajů ještě zblízka.
Nejdřív mě Goni odvede do trávy. „Tohle je saemseom-maejagi. Tam, kde se řeka potká s mořem, roste právě takhle, v trsech."
Goni zobákem trošku odhrne hlínu — a u kořenů visí baculaté kuličky. Jako brambory nebo batáty, ten samý buclatý tvar.
„Tyhle kořenové hlízy jsou pro nás labutě zpěvavé to úplně nejlepší jídlo." Goni si mlaskne tak, že to vypadá vyloženě k nakousnutí.
Dál jsou na řadě mušle. Goni jemně ťukne na jednu tenkou. „Tahle je ttijogae. Skořápku má o moc tenčí než ostatní mušle, takže ji můžeme snadno rozlousknout. Pro nás je to opravdu vděčné jídlo!"
Vedle ní leží tlustší mušle. „Tahle je baekhap. U nás v Koreji běžná mlž a v Nakdongském ústí jich žije celá hromada."
To, co Goni dodá, bylo trochu překvapivé. Skořápky baekhapu se prý používají i k výrobě bílých kamenů do hry go. Že by se z mušle stal hrací kámen — paráda, paráda.
V tu chvíli něco po bahně bokem prosviští. Krab! Goni říká: „To je chilge. Hrabe si v bahně dírky a bydlí v nich."
