Tohle je příběh o mořském snu Didi.
Ve snu Didi vidí želvu, která si vzala do pusinky kousek plastu, a málem natáhne ruku po roztomilé chobotnici s modrými kroužky — a najednou!
Když se Didi probudí, rozhodne se stát skutečnou strážkyní moře.
Uf, ručka je v pořádku
„Uf… naštěstí, ručka je v pořádku."
Hádej, co jsem udělala úplně poprvé, jakmile jsem otevřela oči?
Podívala jsem se na konečky prstů.
Ve snu jsem se zrovna chystala dotknout malé, roztomilé modré chobotničky.
A vtom někdo zakřičel „Nesahej!" — a já se z toho probudila.
Srdíčko mi bušilo jako o závod. Aha, takže to všechno byl jen sen?
Přitáhla jsem si peřinu, ležela jsem úplně potichu a ještě jednou si vybavila moře, ze kterého jsem se právě vrátila.
Sen začal u racka pomazaného olejem
Sen se otevřel na jedné pláži.
Vlny zněly tak svěže, že jsem si pomyslela „páni, jaké osvěžení!", ale nad mojí hlavou se nějaký racek lopotil a třepetal křídly.
Mával křídly, ale pořád sklouzával dolů a nemohl se pořádně vznést.
Když jsem se přiblížila, viděla jsem, že peří má polepené něčím lepkavým.
Moře je tak svěží, proč je tomu rackovi tak těžko?
Když z havarované lodi uniká olej a přilepí se na peří, křídla ptáka ztěžknou a on už nedokáže letět.
Něco ve mně se zachvělo. Když je takhle nahoře, je tedy dole v hlubině všechno v pořádku?
Zhluboka jsem se nadechla a potopila se pod hladinu.
Krásné mořské dno — ale v pusince želvy…
Zpočátku to bylo opravdu krásné.
Páni, tady je to ještě čisté!
Mezi pestrobarevnými korály okolo mě svištěla hejna rybek a sluneční paprsky se třpytily v rytmu vln.
Zrovna jsem si oddychla, když…
O kus dál jsem zahlédla želvu.
Něco jí trčelo z pusinky a bylo vidět, že ji to trápí.
Připlavala jsem blíž a uviděla, že je to průhledný plast.
Asi si spletla plovoucí igelitový sáček s medúzou a chňapla po něm.
Jak nepříjemné jí jen muselo být…
Právě když mi spadlo srdce, připlul k nám záchranář v potápěčském obleku.
Pomáhá mořským zvířatům, řekl mi.
Jemně vytáhl želvě plast z pusinky — a želva se zase volně rozplavala dál!
Uf, to je dobré.
Jsou tací, kdo moři ubližují, ale jsou i tací, kdo ho chrání.
Co se skrývalo v bříšku rybky
Plavala jsem ještě o kousek dál, když najednou bylo bříško jedné rybky úplně průhledné.
Uvnitř bylo plno drobounkých zrníček.
Ouha, to jsou všechno kousky plastu?!
Plast, který používáme a vyhazujeme, se v moři rozpadá na úplně mrňavé kousíčky.
Jsou tak malé, že je sotva vidět, a rybky si myslí, že je to jídlo, a polykají je.
Navenek moře vypadalo zdravě, ale uvnitř mu nebylo dobře.
Ruka, která pouští malého krabíka zpátky
V dálce loď chytala kraby do sítí.
Do sítě se s nimi ale táhly i úplně maličké krabíky.
Hele, co se stane, když odnesou i takové prťavé?
Sledovala jsem to se zatajeným dechem, ale rybář ty nejmenší kraby jednoho po druhém šetrně vrátil zpátky do moře.
Říká se, že je třeba počkat, až povyrostou a dospějí.
Pro každý druh mořských živočichů je určená velikost, kdy se smí lovit, a doba, kdy se lovit nesmí.
Nejmenší kamarády vrací zpátky, aby si v moři ještě v klidu povyrostli.
Tak je v moři pořád dost kamarádů. Hihi, už taky začínám rozumět mořským pravidlům!
Natáhla jsem ruku — a vtom „Nesahej!"
A vtom se ze skalní štěrbiny vykutálela malá chobotnička.
Modré kroužky na jejím tělíčku se tak krásně třpytily.
„Páni, jaká je sladká~ Můžu se jí jen jednou dotknout?"
Aniž bych si to uvědomila, natáhla jsem ruku.
„Nesahej!"
Někdo mi v poslední chvíli zastavil ruku.
Tahle chobotnička s modrými kroužky má krásné vzory, ale ve svém tělíčku nese velmi silnou látku.
